1. Chcete vztah zachránit

Zachránci se snaží do toho vztahu dát všechno, aby přežil. Někdy i vlastní zdraví a život. Hledají záchytné body, opírají se o růžovou minulost, hledají cesty jak oživit mrtvého koně.

Častým důvodem je strach z opuštění. Buď se bojíte, že zůstanete sami, nebo vás někdo v minulosti opustil a vy tohle nikomu udělat nechcete (přestože jeho by to nemuselo ranit tak, jako to ranilo v minulosti vás). Bojíte se opustit jistotu a zvyk.

Zachránci věří, že „když se změním já nebo partner, tak se náš vztah zachrání.“ Ale tak to není vždy. Někdy to je utopie, iluze. Pokud vztah není možné zachránit, stejně jej nezachráníte, i když se změníte.

Není totiž jednoduché se změnit. Většinou se jedná o křeč, případně přetvářku, nikoliv o opravdovou změnu osobnosti. A pokud se opravdu změníte uvnitř, pravděpodobně to od vás stávajícího partnera o to více oddálí, jelikož už nebudete tím, kým jste byli, když jste se dali dohoromady.

Z hlediska typologie můžete být zcela nekompatibilní typy, a i když porozumíte opačnému typu osobnosti, neznamená to, že nefunkční vztah stojí za záchranu.

Nejčastěji za vztah bojují Bojovníci, protože Bojovníci milují (a vytvářejí) překážky, keré berou jako výzvy. Čím je to větší výzva a překážka, tím je to víc baví.

Další častí záchranáři jsou Psychologové, kteří se citově hluboce navážou na partnera a je pro ně těžké se rozvázat. Mnoho věcí omouvají, mají sklony se obětovat a hledat chybu u sebe. Případně i manipulovat partnera, že když nechce za vztah bojovat, tak je to důkaz, že je sobecký a že mě nemiloval atd. Tím zachraňováním si Psycholog může sám sobě připadat ctnostnější a více milující.

Pracanti sice nejsou typičtí záchranáři vztahu z hlediska srdce, ale pokud do vztahu investovali hodně času, energie a peněz, tak tuto investici nechtějí jen tak opustit. Rozhodně když na to dojde, tak si vezmou vše zpátky i s úroky.

2. Kvůli dětem

Častým důvodem, proč neopustit nefunkční vztah, jsou děti. Jeden z partnerů považuje rozchod za zničení dětského života.

Ano, děti tím trpět mohou, ale uvědomte si, že pokud žijete v domácnosti plném hádek, dusna, stresu, nelásky a konfliktních situací, tak v tom ty děti žijí s vámi. A vnímají to, i když si myslíte, že ne.

Děti nežijí v iluzi, že je vše růžové. Děti cítí lásku/nelásku podvědomě. Typologicky jsou některé děti vnímavější a jiné méně, ale podvědomě vnímají disharmonii všechny bytosti na této planetě.

Pokud jsou vaše děti často nemocné anebo často vyvádějí a zuří, zhoršují se ve škole, tak podvědomě zachycují energii, kerou vy a váš partner šíříte doma, i když se před dětmi třeba snažíte hrát hru na harmonickou rodinu.

Děti jsou typy osobností stejně jako jste vy a váš partner. Všichni mezi sebou máte nějakou typologickou vazbu, vztah, kompatibilitu, chemii. A pokud se neumíte rozejít ve chvíli, kdy si s partnerem nerozumíte, pak zhoršujete situaci především dětem, které z toho onemocní, jelikož mnohdy neumí jinak vyjádřit co cítí.

Pokud chcete dát dětem vzor do života, jak by měly vztahy fungovat, jistě to neuděláte tak, že jim budete ukazovat, jak se s partnerkou či partnerem hádáte, chodíte kolem sebe v pasivní agresi a nebo si něco pořád vyčítáte.

To, v čem vaše dítě vyrůstá, ovlivňuje jeho typologický růst. Bude si v budoucnu vyhledávat takové partnery, jaké vidí doma. Respektiva chování mezi vámi a partnerem bude považovat za standard.

Holčičky si vyberou muže, kteří se budou chovat jako se jejich tatínek chová k mamince. A chlapci si vyberou ženy, které se budou chovat jako jejich maminka.

Pokud děti získají odpor k vašemu chování, budou hledat pravý opak toho, jak se chová tatínek nebo maminka, jenže to jim nepřinese pravý opak. Oni jen budou utíkat před tím obrazem, který viděli v dětství, ale současně se jim takoví partneři budou do života pořád připlétat.

Proč?

Protože rodiče také utíkali před problémem a nenaučili dítě postavit se k němu čelem: „Maminka a já si nerozumíme jako pár. Musíme se rozejít a bude to těžké, ale spolu to zvládneme. Pořád jsme vaši rodiče, jen budeme mít každý svůj domeček.“

Nelitujte své děti, že jsou z rozvedených rodin. I děti si potřebují zažít určitou zkušenost v životě. A pokud je touto zkušeností rozvod rodičů, berte to jako lekci a úkol pro vás, abyste to děti naučili, jak to udělat bez nenávisti.

Máte strach z dětských reakcí?

Ano, vaše děti budou pravděpodobně kopat kolem sebe, protože jsou ještě malé, aby pochopili, že věci se mění a že i nepříjemný věci mohou být k něčemu dobré.

Od toho jste tady vy, abyste tu pro ně byli. Ale být tady pro někoho neznamená trpět v nefunkčním vztahu. Znamená to být mu nablízku, aby se s tím popasoval: „Vím, že je to pro tebe těžké přijmout a zvládnout, i pro mě to je těžké, ale jsem tady pro tebe.“

• Nečekejte, že vám dítě padne kolem krku s radostí, že konečně bude doma klid a pohoda, až se s partnerem rozejdete a přestanete se s ním hádat.
• Nečekejte, že vaše dítě s radostí přijme vašeho nového partnera.
• Nevykládejte si špatně to, že když z rozchodu nemá dítě radost, tak je to špatný signál a důkaz, že byste se neměli rozcházet.
• Nevykládejte si nemoc dítěte jako důvod zůstat spolu, pravděpodobě je nemoc dítěte způsobena vaším nefunkčním vztahem v nelásce.
• Nerozhodujte se podle toho, co chce vaše dítě. Všechny malé děti si přejí zůstat s oběma rodiči (pokud se nebavíme o nějakým teroru, domácím násilí a podobně). Dospělí jste tady vy.

Děti mají své emoce a zkušenosti. Nelitujte je. Je to jejich lekce, ale vy je na tom můžete naučit, jak rozpoznat, kdy je vztah mrtvý (neláska, nekomunikace, nepochopení, jiné hodnoty, žádná intimita a sex, hádky, obviňování, tichá domácnost, ubližování…) nebo nefunkční, toxický. A jak z něj zavčas odejít.

Anebo chcete, aby vaše děti zdědily návyk, že ve vztahu se musí trpět, nechat si líbit nelásku a výčitky, cítit se opuštěně, neviděn, nemilován a přesto v tom zůstávat? Chěli byste pro vaše dítě takový vztah, v jakém nyní jste? Jestli ne, rozejděte se. Jinak to tak s velkou šancí dopadne.

Můžete na této situaci děti naučit, jak se rozejít s úctou k partnerovi. Naučit děti, že rozchod nemusí být nenávistný, ani důvod k rozchodu nemusí být vždy neláska (jako když vyhazujete starou věc, máte ji pořád třeba rádi, ale už nefunguje a v životě vám prostě zavazí).

Někdy si lidé mohou přestat rozumět, mohou potřebovat jít každý svou cestou zvlášť. Ale děti pořád mohou mít dva plnohodnotné milující rodiče, kteří bydlí v jiných budovách. Lepší je mít tátu, který se chová hezky k přítelkyni a dává tak svým dětem vzor, než tátu, který řve na maminku a ignoruje ji. Je lepší být maminka, která se pěkne chová ke svému novému příteli, než která jen vyčítá něco manželovi.

3. Nechcete být za darebáka

Častý důvod je skryté ego, které chce být hodné. Nechcete být za toho zlého, kdo rozbil rodinu. Bohužel tento názor (rozbít rodinu) ničemu nepomáhá a citlivé povahy na to skáčou, když jim někdo řekne, aby rodinu zachovali a nerozbíjeli. A dokonce to říkají i mnozí erudovaní psychologové.

Prosím vás, i psycholog je nějaký typ osobnosti, který má své preference a může nevědomě podsouvat názory na realitu, které vidí z hlediska jeho mentálního typu.

Rozbít rodinu, která nefunguje a která pouze předává negativní vzorce, to je více než nutné.

Vy možná v očích někoho, kdo toto nechápe, budete darebáci, ale ve skutečnosti jste ti odvážní, kdo zachraňují rozchodem situaci, i za cenu toho, že budete odsouzeni.

Tak ať!

Nejste ve vztahu přece pro to, aby vás schvalovalo okolí. Nikdo z vnějšího pohledu nevidí, co cítíte a prožíváte uvnitř vztahu, nikdo zvenku nemůže plně chápat všechny vaše důvody k rozchodu.

Pokud se ale zaseknete ze strachu z darebáctví, budete nadále trpět v nefunkčním vztahu jen kvůli své touze být za dobráka.

A pokud máte děti, budete tento vzorec předávat jim: „Musíš to přetrpět, nesmíš být darebák, musíš to vydržet (ponižování, nelásku atd.), musíš být hodný, žít život podle schválení okolí.“

4. Bojíte se odsouzení dětí, přátel a rodiny

Máte strach, že kromě zničení života dětem vás ještě k tomu děti odsoudí, začnou vás nenávidět, přikloní se na stranu partnera. Nebo že vás nepochopí vaši rodiče a odsoudí vás, obzvlášť když máte třeba už vyhlídnutého někoho nového.

Pokud vás někdo odsuzuje, pak buď není váš skutečný přítel, nebo nerozumí situaci, nebo má jednoduše jen strach.

Důvodem může být i to, že třeba vaše maminka se taky kdysi chtěla rozvést, ale kvůli vám (dětem) to neudělala a ve vztahu vydržela, a teď nedokáže překousnout, že vy byste to udělali, když ona si to nikdy nedovolila: „Vydržela jsem to já, vydržíš to taky.“

Ale děti nemají opakovat příběh rodičů, děti mají svůj vlastní. A rodiče jim ukazují, jak řešit různé životní situace (například rozchody).

A ještě k tomu přidá bagatelizování vašeho problému: „Co si stěžuješ, vždyť máš to, co my jsme nikdy neměli. Jezdíte si na dovolené, máte dům, chatu, dvě auta…“

Navíc vaši rodiče jsou pravděopodobně jiné mentální typy, než jste vy. A tak se rozhodovali podle toho, co bylo přirozené pro jejich typ. Stejně tak vás vaši rodiče nemusí vůbec chápat, nemusí vůbec tušit, jak prožíváte situaci vy a jak to vidíte skrze vaši optiku.

5. Špatně si vysvětlujete situaci

• Nemoce dětí si kladete za vinu.
• Nelásku partnerky vidíte jako své zrcadlo.
• Nekomunikaci považujete za svou neschopnost.
• Vidíte svou touhu odejít ze vztahu jako příčinu nemocí u dětí.

„Honzík je nemocný, Anička spadla, to určitě znamená, že nemám ocházet, to je určitě signál, že dělám chybu.“ A většinou se tohle stane ve chvíli, kdy už jste jednou nohou ze vztahu venku. Jako by vás to stahovalo zpátky, vždy přijde nějaká jobovka, situace a problém, který musíte neodkladně řešit.

Jenže skutečná indicie je ta, že se neustále vracíte tam, kde už dávno nemáte být. A pak se ty nemoce a jobovky dějí přesně proto, že jste vztah jednoznačně neopustili. Živíte nadále svou energií vztah, který je nefunkční, místo abyste živili vztah, který funkční je (ať už vztah se sebou nebo s novým člověkem).

Myslíte si, že náhlé situace, nemoci dětí, jsou ukazatelem, že nemáte odcházet, vždyť vás ještě potřebují. Ale vaše rozervanost a nerozhodnost tuto situaci vytváří.

Starou pračku nevyhodíš

Je to stejné, jako byste měli vyhodit starou pračku, která nepere, kazí se, neždímá, dává elektro šoky, prostě je úplně na prd a vy už máte nějaký čas vyhlídnutou novou pračku. Ale pokaždé, když chcete zajet koupit tu novou pračku a nadobro vyhodit do sběrného dvora tu starou, tak si omylem ukopnete palec na noze nebo se někde bouchnete do hlavy nebo vám nejede auto.

Takže řešíte tyto problémy, a dokonce si ještě často myslíte, že to jsou všechno symboly, které vám říkají, že si tu starou pračku máte určitě nechat.

Blbost, že?

U pračky je vám hned jasný, kde je konečná. Poznáte, když nefunguje a kdy ani nemá cenu volat opraváře. Ale v případě vztahů se z lidí často stanou úplně nelogické bytosti, které náhle vidí symboliku úplně naruby.

Kdyby to tak bylo v případě pračky, znělo by toto chování asi takto: „Co když se ta pračka ještě rozjede? Vždyť jsme toho spolu tolik prožili. Tolik peněz stála, když jsem ji kupoval/a. Tolik krásného prádla vyprala. Tolikrát už jsem do ní investoval/a za opravy. Když se budu o pračku hezky dál starat, budu na ni hodný, budu ji čistit, tak ona bude určitě zase prát jako kdysi. Přece ji nevyhodím, nemůžu být tak zlý/zlá. Ještě bych ublížil/a dětem, které s tou pračkou vyrostly?“

Asi byste se považovali za blázny, kdybyste tak uvažovali o pračce. Představte si, že by vám tohle přišla říct kamarádka. Asi byste si ťukali na čelo, co se jí asi stalo s rozumem a zdravým úsudkem.

Ale ve vztazích? Tam náhle všchno funguje naopak. Nesmysl. Nefunkční vztah je stejně nefuknčí jako ta pračka. Vyhoďte ji! (Ne manželku z okna, ale symbolicky, jo?)

6. Lpíte na vztahu a na minulosti

Souvisí to s předchozími body. Bojíte se opuštění a neumíte vyhodit staré věci ze života. Bojíte se změny. Lípte na zaběhaných pořádcích, věcech, na vztahu.

Naučte se pouštět a opouštět nefunkční věci i vztahy. Nelpěte. Sesedněte z mrtvého koně a toho koně s úctou pohřběte (nemyslím doslova partnerku či partnera, zase symbolicky).

Minulost je kronika našich zkušeností, nikoliv něco, na čem máme lpět. Minulsot je deník toho, co jsme zažili a co jsme se naučili.

Pokud se zaseknete v minulosti, jakože to bylo kdysi pár měsíců krásný a teď to pár let stojí za prd, tak se upínáte k okamžikům a vzpomínkám, ale váš současný život vám utíká skrz prsty.

Minulost vás drží v šachu, namísto toho, abyste se od ní odrazili, poučili se z ní a šli jiným, novým směrem.

7. Nechcete společensky snížit váš status

Celý život jste žili v přesvědčení, že rodina je základ a teď stojíte před rozhodnutím odejít. Vybudovali jste reprezentativní status harmonické, ideální rodiny, máte dům, psa, kočku, děti, jezdíte na dovolené do Řecka a děláte společenské aktivity s dalšími rodinami.

Jste možná pro monhé lidi okolo vás vzorem rodinného života.

Ztotožnili jste se s předobrazem sebe sama jako doknalého otce, hlavy rodiny, nebo dokonalé manželky.

A teď se máte snížit na úroveň rozvedených, rozejitých chudáků, kteří to nedali, nezvládli (tak tyto lidi ve skrytu duše můžete vidět a tak byste viděli po rozchodu sami sebe).

Toto je ale postoje ega a pýchy. Zbavte se ho. Existuje mnoho šťastně rozvedených a rozejitých párů. A společenský status vás zjevně ve vašem stávajícím vztahu šťastnými nedělá.

8. Bojíte se, že to partner bez vás nezvládne

Máte pocit, že se parnter oběsí, když odejdete. Že nebude vědět, co si bez vás počít. Že vás potřebuje, protože by jinak byl ztracený a nevěděl, co se sebou.

Je možné, že jste dlouho žili ve vztahu, kde jste museli kopat za obě mužstva. Ale o to víc je to důkaz nefunkčnosti takového vztahu. O co více se bojíte, že to partner/ka bez vás nezvládnou, o to více je na místě, abyste odešli a nechali je padnout na dno, od kterého se odrazí.

Pokud totiž vaše věčné snažení partnera nemotivovalo k posunu a opravdu se nic nedělo, tak je docela možné i to, že jste svou dobře myšlenou snahou blokovali parntera tím, že jste dělali jeho část práce za něj. A on si na to zvykl. A teď máte pocit, že se sám ani nenají a nezaplatí nájem, nepochopí souvislosti.

To ale není váš problém, i když na tom můžete mít podíl, že jste přebírali zodpovědnost tam, kde jste to měli nechat partnerovi. Ale rozhodně to neznamená, že v nefuknčním vztahu máte zůstat. Partner vás nepotřebuje. Potřebuje zjistit, jak bude situace zvládat sám.

Typologicky můžete partnera blokovat tím, že máte silnější jazyky než on a máte třeba více energie. A partner vedle vás chřadne, leniví. Vy se ho snažíte nakopnout, ale on je víc a víc nepoužitelný. To může být způsobeno nežádoucí chemií vašich dvou mentálních typů.

Jako kdybyste byli sluníčko a svítili na partnera v dobrém úmyslu, že začne kvést. Ale partner je typ květiny do stínu a na slunci se pálí a umírá. Uleví se mu, když ho necháte na pokoji.

9. Bojíte se, že to bez partnera nezvládnete vy

Bojíte se, že budete muset snížit váš sociální standard, že nezvládnete sami uživit děti. Bojíte se postavit na vlastní nohy, protože vám vztah dával jistotu, finance, jistotu, materiální statky atd.

To je přirozené, ale je to jen strach, který vám zatemňuje perspektivu.

Každý člověk je typ osobnosti, který má své silné stránky. O tyto stránky se může opřít. Ale když jste dlohodobě žili ve stínu partnera, můžete za ta léta nabýt dojmu, že sami nemáte žádnou sílu nebo schopnost se o sebe opřít a postarat.

To je ale nesmysl, jen zvyk a pocit, že partner je lepší než vy. Typologicky on může mít v něčem silnější jazyky. Třeba může být skvělý podnikatel, protože má silný jazyk Pracanta a umí vydělat hodně peněz. Ale to neznamená, že vy jste nula a budete bez něj na mizině.

Každý typ může vydělat peníze, jen jinou cestou. A když jste roky žili s člověkem, který peněz vydělával tolik, že jste nemuseli na toto myslet, jezdili jste na dovolené a měli komfort, tak se bojíte, že sami na tuto laťku nedosáhnete. A máte možná i pravdu. Možná opravdu nebudete mít stejné výsledky.

Jenže zůstávat s někým ve vztahu jen proto, že on je schopný vydělat a zabezpečit rodinu, ale trápíte se a vlastně ani nemáte potřebu zkusit něco na vlastní pěst a zjistit, co ve vás dříme za potenciál, tak pak se budete bát rozejít, abyste nežili v podmínkách, na které nejste zvyklí.

Přitom jde jen o váš strach a zvyk. Nejistotu a nevíru v sebe sama. Začněte si věřit třeba tím, že zjistíte, jaké jsou vaše dary, talenty, silné stránky a začněte se o ně opírat a na nich stavět.

10. Máte pocit, že rozchod či nový vztah nic nevyřeší

Toto je taky jeden z důvodů, proč se lidé bojí rozcházet. Jsou přesvědčeni, že každý vztah je víceméně stejný a tím pádem budou stejný problémy. A tak nemá cenu znovu začínat kolečko nanovo, když to bude zase to samé.

Setkala jsem se s tímto postojem u mužů v mentálním typu Přemýšlivec, který v nefunkčním vztahu viděl nějaký opakující se vzorec, ale neměl zase ten sociální rozměr, aby věděl, že s každým člověkem zažíváte jiný vztah, už jen proto, že lidé jsou různé mentální typy.

Ano, je pravda, že pokud si nevyřešíte nějaký hodně zaběhaný vzorec myšlení, tak si budete do života přitahovat podobné lidi a situace, ale i přesto se s každou novou situací naučíte o trochu více, takže i když se mohou situace a partneři podobat, tak pokud děláte vědomé pokroky, jednou z tohoto cyklu nadobro vystoupíte.